! Fanfiction !

Tadyk je něco úvodem:
Už druhým rokem sem chodila s Michalem. Běta se asi před dvouma týdnama rozešla s Ondrem.
Všichni sme spolu vycházeli úplně perfektně. Pár lidi sice mělo narážky na to, že nám to nevidrží kvůli věkovýmu rozdílu (mě bylo 15 a Michalovi 18), ale i kvůli tomu, že je Michal dost žádanej
(né žebych snad měla někdy nouzi o kluky, to né s Bětou sme byly taky hodně žádaný, i když sme s někým chodily). Když měl problémy nedával na sobě nic znát
-a že ty problémy měl často.
Jeho lásku k autům a moterkám sem taky zdílela a ani se mu nedivým, že když dostal nabídku k závodění tak ji přijal. Byl skvělej řidič, jezdil už od 13-ti let a mě s Bětou učil jezdit snad ve všem co mělo kola a motor. Vždycky před každým závodem, mě bral s sebou do auta
-nebo v čem jel- aby mě přesvědčil o tom, že je všechno OKi i bez kontroly a všech těch oprav.
Jednou, když sme objížděli trasu přestali fungovat brzdy
(Jak policajti zjistili tak to někdo udělal schválně), zrovna když sme jeli z kopce.
V jedný hodně prudký zatáčce to v tý rychlosti nevytočil a vrazil do sloupu.
Jak sem se v nemocnici dozvěděla, tak byl na místě mrtvý a já byla měsíc v komatu. Jakmile mi to řekli dostala sem neovladatelej histerák.
Když mě pustili, strávila sem dva měsíce zavřená ve svým pokoji a nikoho sem tam nepouštěla, jenom Bětu -občas.

Nakonec mě přemluvila, abych vylezla ven.
Nasledovala anorexie z tý  mě taky vytáhla ona, teda snažila se o to i dřív, ale předtím to nebylo tak naléhavý
-předtím sem měla 1,69cm ana 49kg, ale teď 1,72 na 42kg-
Byla ze mě anorektička, která se bála vylízt z domu.
Dávala sem si jeho smrt hodně za vinu takže sem se s nikým nebavila a sama sebe sem se za to odsuzovala.

Teď po pěti měsících je všechno jiný, hodně si dávám pozor na to s kým se bavím. Klukům se spíš vyhýbam, někdy si s nima pokecám ale od tý nehody sem s nikým nechodila. To všechno z jednoho jedinýho důvodu
- nechci skončit jako posledně.
Hodněkrát mám blbý chvíle kdy někam zalezlu a ze všeho se vybrečím nijak se tomu nebráním, nejsem žádná Barbie co se stydí za svý city!

"Naťo?!" zavolá na mě Běta
"Nó?"
"Pohni všichni už na tebe čekají!" Domluvili sme se, že pojedem na jednu párty, která je na druhým konci města
(Magdeburgu). Narychlo se přelíčím a už vyrá žím dolů. Na posledním schodě sebou málem plesknu - ona sem dotáhla snad celou naši partu (asi nad 30 lidí)!

"Ahoj!!" pozdraví mě všichni zborově
"Čau." odpovím. Pak se ale slova ujme Petr
"Tak panstvo, sme tu všichni, takže. JEDEME!" všichni se co nej rychleji nahrnou do dveří (div, že neprasknou), jako by věděli co přijde.

"Počkat, počkat! Jak - jedeme - ?!" Petr se zarazil uprostřed kroku
"Nóó, my sme mysleli, že..."
"No, tak to ste mysleli špatmě já s váma na jedný motorce nepojedu."
"Dobře." sem valila voči takhle rychle se ještě ničeho nevzdal, ale moje naděje hned poklesly, když oznámil že:

"Dobře, tak pojedeš s Bětou. Všichni totiž jedou po dvojcích."
Zamyslela sem se
"No,... tak jo." Běta se pousmála a všichni se vyhrnuli ven. Po 10-ti minutové jízdě sme na místě.

"Lidí, dem pařit!" zavelí Petr
Běta se pou směje a zamumlá něco jako
"Už bylo na čase" pak se rozhlídne
"Natt?!" zarzím se uprostřed kroku
"Opovaž se zdrhnout!"
Jen na ni hodím pohledem a rozhlídnu se po klukách, jestli by se mě nááhodou někdo nezastal, ale když vydím jak na mě zírá Petr veškerý nadě je zmizí. Otočím se na jdu do klubu.

"Hodná." slyším za sebou Bětu
Zaberu to nej místo u baru a kecám s Jamesem
(To je barman známe se už hodně dlouho, asi 6 let), pak ale přijde Běta

"Ahoj Jamesi!" Usměje se na něj na mě se pak otočí s pohledem nasraný učitelky
"Tak zalatíčko! Dostala sem za úkol hlídat tě, takže... to pivo si ani neber!" Jen sem ji spražila nasraným pohledem

"Hodná, takže když pro tebe někdo půjde tak nebudou žádný scény jakože mě bolí hlava atd, jasný?! Prostě půjdeš!" Přimotal se k ní něhjakej vožralec

"Vem si ze mě příklad! já du dobrovolně s každým." teď ju ten vožralej chytl za prdel a zahuhlal něco jako jestli si nepůjde "zatancovat", Běta se otočila jednu mu natáhla a věnuje se dál mě

"Tenhle, se nepočítá!" s Jamesem se začnu smát. Běta si přisedne a zakecá se s Jamesem. Pak se za ní oběví nějakej kluk

"Můžu přisednout?" Vyskočí aniž by se podívala kdo to je
"Samozřejmě!" a už odchází. Jen za ní házím vraždivým pohledem, pak se otočím a toho kluka chci mu něco říct, ale předběhne mě.

"Asi se ještě neznáme, sem Tom."
"Já sem Natt, ale říkají mi Petra." James se začne smát a já přemýšlím co sem řekla špatně
"Tedá, Petra, ale říkají mi Natt. -Už plácám blbosti!"
Skvěle se tam zakecáme je to příjemnej milej kluk, když začnou hrát ploužáky
(Prý napřání- hned mi bylo jasný od koho to je) jen sem se porozhlídla po sálu a pohlem sem se zastavila u Běty která mi naznačovala ať sním okamžitě du tam tancovat. radši sem ji poslechla, protože vypadala hodně nebespečně.
Když už tancujem asi pátej ploužák zvědavost mi nedá a tak nějak přejdu na jiný téma rozhovoru:

"A co ty a holky?" zarazí se, ale pak se rozkecá o svých ex, o žádný nemluví nijak sprostě
-cožli mě zaráží, protože věčina luků se bez toho prostě neobejde- jenom u předposlední hodně váží slov.
Říká mi ty největší trapasy co kdy zažil a já se můžu potrhat smíchy.

"Kdyby to bylo možný řekl bych že seš..." zarazím se
"Kdo?" zvědavej
"Ale nikdo, nech to plavat." Odej du k baru, ale cestou si všimnu jak na Toma zírá moje "milý" dvojčátko.Tom za mnou příjde

"Mno, a co ty a kluci?" zarazím sem, trochu znejistím, ale pak se z toho snažím nějak vykroutit.

"Co já a kluci?" Tom se zašklebí
"No, co ty a kluci."
"Hmm,.." Tom se zamračí
"Toznamená?" nevím jak už ses toho vymotat a trošku mi i začnou slzet oči,
vzpoměla sem si totiž na Michala.

"Že na tebe rozhodně nemám!" oba se tomu zasmějem a pak znova uvidím Bětu,
omluvím se Tomovi a Bětě naznačím ať jde zamnou. Jakmile je u mě začne se rozplívat jak je Tom úžesnej, tak jí jen tak navrhnu, že by se mohli seznámit, nadšeně souhlasí. Pak ale ztuhne.

"Tobě se nelíbí?"
"No je pěknej, ale není to můj typ!" Bětě se roztáhnou oči a už mě k němu tlačí.
Zakecají se spolu tak se rozhodu je neru šit a vydám se k baru, vezmu si Red Bull a jdu si sednout na lavičku v parku.
Chvilku sedím a přemýšlí otom jaký by to bylo, kdyby sme se tenkrát nevybourali mám v očích slzy. Pak si ,ale někdo přisedne. Překvapeně zvednu hlavu, je to Petr.

"Myslíš na Michala?" prolomil po chvilce ticho, ale to jméno -ikdyž se snažil byla tam slyšet ironie.Přikýlva sem a zvedla sem se, jako že odejdu, ale chytil mě za ruku.

"Co chceš!?" Vyjedu na něj podíval se mi do očí a chytl mě kolem pasu, na nic sem nečekala, vytrhla sem se mu a šla pryč. Sotva sem došla za roh ulicě bylo slyšet rychlý kroky, rozběhla sem se ulicí pryč.

Očima Běty:
Skvěle sme se s Tomem zakecali, někoho mi připomíná, ale to teď neřeším. Odtancujeme pár ploužáků a jdeme si sednout k baru. Vzpomenu si na Natt, vytáhnu mobil a už jí volám nikdo to nebere, trochu znejistím. Za chvylku, ale příjde James s Natininým mobilem. Jenom zírám na moje blikající jméno na displeji...