! Fanfiction !

U mě:
Ráno se probudím v postely, podle světla sem poznala, že je asi jedna hodina.
Posadím se, ale na posteli sedí nějakej kluk, vzpomenu si na včerejšek a rychle se od něj odsunu dál.
Smutně se pousměje

"Vybral sem ti nějaký svoje oblečení, který by ti mohlo být. V tomhle zůstat nemůžeš."pořád mě hipnotizuje

"Koupelna je hned vedle kuchyně, vstaneš? Mám ti něco donýst, s něčím pomoct?"
"Ne, to je dobrý, vpořádku." vylezla sem z postele, ale podlomí se mi nohy, jen tak tak se stihnu chytit postele

"Vpořádku, chápu. Vážně nechceš pomoct?"
"Hodila by se." obešel postel a vzal mě do náruče, chytla sem se ho okolo krku
"Dík." vynesl mě na chodbu
"Tak, kam to bude?" Chvilku přemýšlím a uš chci něco říct, ale všimnu si dvou kluků,
kteří tam sedí v křesle, zády k mě a naproti nim sedí.....

"Tome?" Vyskočí z křesla tak rychle, že se málem převrátí
"Jé, ty už si vzhůru?" sem kývla a hlavu sem si opřela o toho kluka, ještě se podívám jak na to zareaguje, ale nevypadá, že by mu to vadilo. Donesl mě, až do kuchyně, pustil mě na zem, chvilku sme na sebe jen tak blbě čučeli když konečně přerušil ticho.
"Jak se vlastně menuješ?" chvilku na něj koukám a pracně přepracovávám jeho otázku.
"Takhle spomalený myšlení mám jen když,... ale né nemohla sem se zamilovat, vždyť ho vydím poprvý! - dobře tak podruhý"

"Petra." sem to řekla trochu nejistě, protože mi nikdo neřekne jinak než Natt a vono je to pak docela těžký

"Tak Petra, nebo Natt?" trochu znejistěl
"Petra, ale nikdo mi tak neříká, takže Natt!" kývl hlavou
"Aha!" bylo na něm vydět, že mu to pomalu dochází, tak sem jenom mávla rukou ať to neřeší, ale zamotala se mi hlava a já sebou málem pleskla nazem, ale fakt jenom málem protože mě stačil chytit.
"A ty? -Strážnej anděl?" byl úplně těsně nademnou
"Bill." sem se usmála
"Škoda." a oddělala sem mu vlasy z obličeje. Takhle sme byli docela dost dlouho a už to vypadalo, že se začnem i líbat, ale vtrhl tam Tom. No, toho sme taky ignorovali pořát tam do nás něco hustil, ale pak zařval

"Rómeo! Mluvím s tebou!!" sem sebou trhla a pustila sem Billa
(držela sem ho okolo krku) a ten pustil mě, takže sem sebou pleskla na zem
(Aú, - kachličky). Měrychle zvedl

"Promiň." pomohl mi postavit se
"To je dobrý." zkoušela sem stát, ale spadla sem na něj, Tom si neodpustil komentář
"Lidi vy ste všichni tak nebezpeční!" ale to už tam přišla i Běta, byla rozespalá a chvilku na mě čučela, pak se usmála - já taky

"Běto? Co tady děláš?"
"To se neřeší. Seš v pohodě? ..." ale její proslov přerušil mobil
"No...jo...úúú kluků, no u Petra.."
Když zvedla ten telefon všichni ju poslouchali a když řekla Petrovo jméno,
chytla sem se Billa o něco pevněji, ten vyvalil voči,
protože sem ho skoro škrtila vzal mě do náruče a od nesl mě zpátky do toho pokoje.
Posadil mě na postel a sedl si naproti mě, chtěl něco říct, ale přišel tam Gustav.

"Gusťo, běž jí prosímtě udělat něco k jídlu."
"Jo, jasně!" a odešel, Bill za ním zavřel dveře a zase si sedl
"Nechceš mi říct co se včera stalo?" sem se na něj ani nepodívala
"Radši ne."
"Proč?"
"Nepochopil by si to."
"Proč myslíš?.... Dobře, tak začni od začátku."
"Hmm." mě rengenoval pohledem, tak sem mu vysvětlila jak to bylo s Michalem a taky, že Petr semnou chtěl vždycky chodit,
ale já ho ignorovala a že první podezření na toho kdo odpojil brzdy tak padlo na něj,
protože se s ním několikrát popral, ale nebyli to takový ty malí rvačky z jedný z nich oba odešli s otřesem mozku, zlomenou rukou/nohou, atd.

"Promiň, to sem nevěděl." sedl si kemě, a utřel mi slzi. Pak se najednou ozvala strašná rána. Sne oba nadskočili

"Co to bylo?"
"Já nevím." sem e začala smát. Zachvilku přišel Gustav
- teda spíš to co dřív bývalo Gustav, Bill na něj valil voči

"Cos dělal?"
"Si říkal ať něco uvařím. No, ale ono to nějak,... vybuchlo." sme se na sebe s Billem podívali a oba sme dostali nehoráznéj záchvat smíchu.

"To není vtipný!" bránil se Gustav, vlasy měl jak po el. šoku, v obličeji byl celej černej
- to prostě nešlo nesmátse.
Já sem sebou pleskla na postel, ale nějak sem to nevyměřila a přepadla sem přes postel. Bill se přes ni hnedka naklonil.

"Seš v pohodě?" snažila sem se udrže vážnej výraz, ale když přes pstel nakoukl i Gusťa tak sem dostala nehoráznej záchvat smíchu, museli mě zvedat, protože bych to sama na 100pro nezvládla.
Když sem se trochu uklidnila otočila sem se na Gusťu

"Simtě, co si dělal?" jen rozhodil rukama
"Dyť to říkám - vařil." zacukali mi koutky
"Aco prosímtě?"
"Nó..." sem ho zarazila
"Chápu!" se na mě podíval "neviným" pohledem. Hned potom se po chodbě prohnal Tom

"Mám hláá.... WOW!!" 5 metrů šel pospátku a pořád na to valil voči, pak se zastavil
"Kterej kretén?!" Gustav se rychle skrčil a schoval se za mě
"Nejsem tady!" Tom se na nás otočil (Gusťu neviděl)
"Vy-vyděl, vyděliste to?" sme zadržovali smích
"Co?"
"T-t-t-tohle!" a ukázal směrem ke kuchyni. Pak se narovnal
"Bille?"
"Co? Kdo? Kdy? Proč?"
"Tos byl ty?"
"Náhodou já vařit umím!" na to umím dal důraz, ale pak se zarazil
"Trošku." to řekl strašně potichu
"Takže jo!" Bill začal rychle kroutit hlavou, Tom se k němu rozešel a Bill začal mávat rukama
"Hele já v kuchyni ještě dneska, za účelem vařit - nebo to aspoň skusit - nebyl!"
"Dokašto!" rychle se zamyslel
"Byl sem tu s Natty!" Tom se na mě otočil, ale uviděl zamnou Gustava, rychle odskočil
"Né já tu kazetu neviděl!" pak si ho prohlídl
"Máš novej střih?" podívala sem se na Billa, ten jenom pokrčil ramenama
"Díval se s Georgem na Kruh 1 a 2, asi mu to vlezlo na mozek." Gustav to pochopil a připojil se
"Jdu si pro tebe!" ale říkal to tak zmutovaným hlasem, že sem se musela zase začít smát. Tom čekal co se bude dít, ale když nic dlouho nepřicházelo, otevřek oči pozorně si ho prohlídl a až teprv teď mu docvaklo, že to asi žádná Samara z kruhu nebude. Chytl Gustava za ruku.

"Gustave! To si uklidíš!" a odtáhl Gusťu do kuchyně. Samozřejmě sme byli hned za nima (ikdyž mě Bill musel trochu podepírat).

Když sme tam došli, chytil nás další záchvat smíchu. Kuchyň byla z polovičky zadělaná od jídla a kolem sporáku to bylo černý.

"Simtě jak s ti to povedlo?"snažil se uklidnit Bill, Gustav zase rozhodil ruky
"Co já vím, vařil sem…"
"Chtěl si říct, že si se o to snažil." Doplnil ho naštvanej Tom, kterej náš rozhovor poslouchal (Ale jenom chvilku, protože pak si to rázovalk ledničce, k jeho smůle však byla prázdná)

" …a ono to nějak vybuchlo a…" Tom se narovnal od ledničky
"A to si to sežral, nebo jestli mám hlad, tak musím líst po stropě?"
"Já zato nemůžu!…"
"A kdo jinej?!" Gustav na něj hodil naštvaným pohledem
"Nevěděl sem, co přesně do toho patří."
"Aha, tak to jóóó." Tom založil ruce a někam odcupital, zachvilku byl zpátky a v jedný ruce měl giga igelitku a v druhý peněženku

"Hey! Ta je moje!" Gusťa mu šel naproti. Tom se usmál

"No právě!" hodil po Gustavovi peněženku, ten si ju schval dokapsy a chystal odejít, ale Tom mu zastoupil cestu a nechtěl ho pustit, to Gustava naštvalo

"Co chceš?!" Tom dělal, že přemýšlí
"Jídlo!" vyhrkl nakonec a chytl Gustava za triko vytlačil ho za dveře
"A pohni, mám hlad!" Gustav ještě chvilku stál za dveřima, ale pak to vzdal a šel nakoupit.
Mi sme mezitím s Billem porozhlídli po tý "kuchyni", teď už mě Bill nepodpíral, protože měl co dělat sám se sebou. Hlava už se mi ani tolik nemotala jako předtím, takže sem to tam chtěla aspoň trochu dát dopořádku, jakmile to Bill zpozoroval, posadil mě na stůl
(jedna z mála čistejch věcí). Řekl mi ať to nechám a uklízel sám. Jenže já sem takovej člověk, že mě nic nedělat nebaví.
Vždycky u toho nic nedělání něco rozbiju, takže sem seskočila z toho stolu a za Billem na zem a uklízela. Sem tak šikovný dítě, že by sem byla schopná nějak udělat i to, aby se ten stůl podemnou rozpadl, proto sem byla pořád zaním, aby mě neviděl.

Kdyš mu konečně přišlo nějaký divný ticho, tak se narovnal, ale on se narovnal trochu víc rychle, takže sem se ho lekla a uskočila sem, ale ona ta podlaha byla zasviněná od Gustavovýho pokusu o vaření. Takže mi podjela noha a já sem se tam natáhla. Bill mě pomohl se zvednout.

"Promiň." Sem se na něj vyjeveně podívala
"Za co?" Podíval se na mě, ale mlčel, posadil mě na stůl a prohlídl mi kotník