! Fanfiction !

Kluci se tam honí pokoupelně a přetahují se o kohoutky s vodou, jen se na sebe s Bětou letmo podíváme a už se válíme na podlaze smíchy. Když se kluci sklidní, hned se k nám nahrnou a začnou nás lehtat.

"Nějaká aktivní, ne?" zeptá se mě Bill, když je to lechtání přestane bavit.
"Říkal si ať mluvím normálně, tak sem do toho zahrnula i chování." řeknu nevině Bill s Tomem se na sebe jen ušklíbnou. Kluci nám pomůžou se zvednout a jdem do obyváku, zasednem gauč a kluci tam dají nějakej film, ale v polovičce mi začne hrát mobil.
Je to mamka, kluci stopnou film a čekají co se bude dít.

-"Tak slečno! Momentálně sem u Petra doma, kde si mi říkala, že ste a co neslyším?! Jeho matka mi tu říká, že ste se tu neukázaly asi měsíc!! Co mi na tohle povíš?!!" nenechá mě nic říct a když chci něco namítnout, tak zpustí zase

-"No?!! Nic, tak mi to vysvětli já čekám..."
"To by si mě taky musela nechat mluvit!" vyjedu na ni. Chvilku je na druhý straně ticho, až pak už mírným tónem začne

-"Tak prosím, můžeš začít!" otočím se na kluky, ti pochopí a odejdou
"Byli sme na pařbě a.."

-"Na pařbě! Tohle od tebe slyším pokaždý! Zkus něco jinýho!!"
"Ježiši neskákej mi do řeči! A proč bych si měla vymýšlet, když to JE pravda?!"

-"Co kdyby sis odpustila to řvaní?!"
"No tak to tedane! Když můžeš ty, můžu i já!! A jestli to chceš vysvětlit ta k laskavě mlč!"

-" Dobře tak mluv!"
"Byli sme na pařbě a Petr se tam opil... a to hodně."

-"A co já s tím, že se Petr opil?! Já..."
"Nech mě to doříct!! Začal bejt otravnej, tak sem utekla. Ale on běžel za mnou, Běta mě pak jela hledat, našli mě kluci u kterejch mometálně sme. Proto nejsme u Petra. Am prosím tě nech ho bejt!"

-"Dobře, ale už tě s ním nechci vidět, jasný?!"
"Jo"

-"Kdy přijedete?"
"Co nejdřív, to půjde."

-"Dobře, tak čau."
"Čau!"

"Tak co?" vyhrkne na mě Běta, že se skoro až leknu
"Si slyšela né? Sem málem přišla o ucho!"
"Kdy chceš jet?"
"Asi teď, protože nás ještě seřve." kývne
"Dobře. Půjdu si pro věci." Vyjde z pokoje a projde kolem kluků, kteří rychle slízaj ze dveří. Jenom kolem nich projdu a jdu k Billovi do pokoje a přivřu za sebou dveře. Zachvilku ze dveří vykoukne Bill

"Můžu?" zeptá se mě
"Jo, jasně - je to tvůj pokoj." pokrčí ramenama a vejde dál
"Musíte jet, teď?" usměju se
"Bille. Bydlíme na druhý straně Magdeburgu." sedne si vedle mě
"Ale..." zpozorní
"... myslím, že taťka říkal něco o tom, že by nám koupil byt, potom bude záležet na tom kde, protože bylo řečeno, že to bude někde tady." se krásně usměje

"Skvělí! Dáš mi tvoje číslo? Prosííím." Udělá na mě psí očička, tak mu je nadiktuju a on mě obejme, až si myslím, že mě umačká

"Billééé, počkej! Uškrtíš mě!" hned mě pustí a kouká na mě, když se na něj usměju, tak mě zase obejme. Začnu se smát a on mě pustí, vezme mi věci a doprovodí mě až dolů, Běta už tam čeká. Když vydím svýho broučka, tak kní trtám a hned začnu hledat sebemenší škrábanec, nakonec mě uklidní Běta.

"Hele to si myslíš, že neumím řídit, bo co?" se narovnám a hodně "přesvědčivým" tónem řeknu
"Néé. Nemyslím." Jenom mě provrtá pohledem a nekomentuje to
"Ale řídím já!" řekne rychle, když vidí, že už chci nasednout, zklamaně odstoupím o dva metry zpět. Když uvidí, že mám nutkání, na ní vlízt, tak mi ju rači zabere a čeká až si přisednu.
Zachvilku sme doma a vedveřích už stojí mamka

"Ahoj holky!!" jen kývnu na pozrav a jdu do pokoje
"To už vám nestojím ani za to, aby ste mě pozdravily?!" vyjede po nás, když ke mě jde Běta, tohle ju vyprovokuje:

"Ahoj! -stačí?!! A mohla by si na nás přestat laskavě řvát!?" nic jí neodpoví a jenom na ní zírá s otevřenou pusou

"Fajn!" vzpamatuje se, zabouchne dveře a odejde k sobě, Běta jde za mnou do pokoje. Sotva si sedne na postel a chce semnou kecat o klukách, vlítne dovnitř matka

"Jak chcete! Tady máte ty klíče od toho bytu. Čau!" překvapeně na ni koukáme a nemáme slov. Někdy ji naštve každá pitomost - podle nálady-, ale takhle se nám ji rozhodit ještě nepovedlo. Běta je očividně hodně naštvaná

"Skvělí! Na tohle čekám už 15 let!" vyhrkne na ni, stoupne vytrhne jí klíče z ruky, chytne mě za loket a postaví mě

"Zbal si! Tohle já tolerovat nebudu!" Odchází do svý ho pokoje, když odejde, mamka se na mě podívá

"Taky jdeš?" Běta sní vždycky zrovna moc nevycházela, vždycky se hádaly, ikdyž ona zase líp vycházela s taťkou, ale já se s ním nehádala.

"Stejně bych tam jednou odjela." kývne jako, že 'chápe' a odejde
Když si zbalím, dole na mě čeká Běta, netrpělivě přešlapuje na místě a snaží se uklidnit, protože do ní něco hustí mamka. Když sejdu schody slyším jenom

"Dobře uvidíme, za jak dlouho dojdete zpátky! Odhaduju to tak na týden, možná míň." je na ní vidět, jak se musí držet, aby po ní nezačala řvát, takže radči zasáhnu

"Můžeme jet?" otočí se na mě s úlevou v očích a kývne, doslova vyletí z baráku ven a letí pro svoji motorku, já ještě z mamky vytáhnu adresu. Nedává mi ji nijak ráda, ale musí, nebo by to z ní tahala Běta - ta by to spíš nechala být a jela by neznámo kam.