! Fanfiction !

"Díky."
"Není za co."
Když se od sebe od táhnem Betys jenom poznamená

"Tak Bille, ať si s ní prováděl cokoliv, teď už se jí nezbavíš!" Bill mi pomůže postavit se
"A snažím se já o to?" zacení se na ni.
Takhle rychle uplyne měsíc a já s Billem začnu chdit, akorát mě překvapuje, že Betys to ještě nezkusila s Tomem.

Další den se vzbudím (klasicky) kolem šestý, vedle mě spí Bill -už sem si na ty jeho neohlášený návštěvy zvikla- dám mu pusu na tvář a jdu ze sebe udělat člověka, zabere mi to jenom půl hoďky, takže pak nemám co dělat, tak jen tak z nudy začnu píct. V osm vyleze Bill, už mám nádobí umytý nádobí, uklizeno, sedím u stolu a piju horkou vodu s citrónem
(nevim proč, ale strašně mi to chutná). Bill se na mě usměje

"Dobrý ránko! Natty." příjde ke mě a dá mi pusu na tvář, pak se zarazí
"Ty si pekla?" kývnu a Bill na mě hází hladový pohledy, sedne si. Protočím oči a jdu pro můj výtvor (Mastný koláče), když to Bill vidí jde mi naproti - teda spíš těm koláčům. Zastaví mě s nima ještě v komoře.


"Hlavně ať to nevydí Tom... ."
"Co nemám vydět?" Bill sebou trhne, když za sebou uslyší Toma rychle mi ty koláče strčí do ruky a mě schová za sebe.

"Ale níc..." Pašujě mísu s koláčema kolem Toma, ten si toho samozřejmě taky všimne a natáhne se pro "pár" koláčů, ale Bill s uraženým pohledem uhne

"Moje." Tom se zamyslí
"Tvoje?" pochopí jak to Tom myslí, dá mi do ruky mýsu a poodstoupí a ukáže na mě
"Jejich." pak příjde ke mě, vezme mě do náruče a stoupne si před Toma
"Moje." a rychle odcupitá pryč než si to bráška rozmyslí.
Donese mě až zpátky do pokoje i s tácem. Zapochybuju o tom, že by to snědl sám, ale rychle ty pochybnosti zavrhnu, když vidím jak to v něm mizí. Jenom zamrkám a vezmu mu taky dva, než je sním má už to všechno v sobě. Hází na mě psípohledy, jestli se mi náhodou nechcou udělat další

"A co když ne?" dělá že přemýšlí
"Třebá... tohle..." začne mě líbat, když toho nech usměju se na něj
"Hmm, tak to se jich fakt nedočkáš." začne mě lechtat
"Ne-e, Bille mě nepřešmluvíš." zvednu se a jdu do koupelny si spravit vlasy. Předtím se, si je jeno m stáhla do culiku a nato nejsem zvyklá, vždycky musím mít vlasy ropuštěný. Zkdyž si je geluju, příjde ke mě Bill

"Prosííím." zakroutím hlavou, chvilku mě pozoruje
"Můžu?" jenom na něj kouknu a když vidím jak se culí, tak to rovnou vzdám, pže si vždycky stojí za svým. Takže svolím, stoupne si předemě, takže nevidím do zrcadla, chvilu si tam s těma vlasama hraje, nakonec něco vyrovná, něco zvlní a když uhne od zrcadla málem sebou seknu - boží!! Krátký vlasy nahoře sem měla vygelovaný stejně joko ty delší, vlasy vyrovnaný a sem tam nějakej zvlněnej pramínek. Čumím na sebe do zrcadla jak na ITho. Bill se usmívá

"Tak co?" chvilu mlčím
"Betys měla pravdu - mě se jen tak nezbavíš." začnem se smát a to k nám do koupelny přijde Tom.

"Co tad... ." zarazí se
"Vy padáš... jinak." Bill se zamračí
"Kde máš Bětu?"
"V kuchyni."
"Co dělá v kuchyni?" Tom se usměje
"Koláče." řekne pyšně a odejde, jenom se podívám na Billa, kterej už se chystá odejít do kuchyně

"Být tebou tak to neskouším!" nechápavě se na mě podívá
"Skončí to jako s těma špagetama." Hnedka veškerý naděje zahodí za hlavu. Přitoupí ke mě

"Nepůjdem se projít?" kývnu, když deme kolem kuchyně, Betys zrovna se škodolibým úšklebkem dává Tomovi ty koláče. Jenom se ušklíbnu a jdeme dál. Zajdem do nedalekýho parku, prochází me se tam do 11ti, pak dostane Bill hlad a musíme do nejbližší restaurace. Pak
(zase - jak jinak že jo) se jdem podívat po obchodech, ale nic nekupujem. Až když dojdem ke stříbru a oba se tam nahrnem, každej de k jinýmu regálu a vybírá, když máme vybráno - zaplacenýho, jedeme k sobě. Podívám se co má Bill.