! Fanfiction !

Bill se probere a sedne si na posteli.
"Bille, mám tě poz..." vyvalím oči
"BILLE?!" se lekne, až nadskočí (chudák)
"Co... co tu děláš?" vyhrknu ze sebe, pokrčí ramenama
"Sám nevím, ale ještě před chvilkou sem spal..." zasněně se podívá na polštář,
"Si blbej!" hodím po něm svůj polštář a začnem polšářovou bitvu, děláme všemožný pitomosti, nakonec mě na zádech odveze do kuchyně, kde na nás všichni čumí jak na idioty. Oba vigebení, si sednem ke stolu, každou chvíli jeden z nás vybuchne smíchy, ostatní na nás čumí jak na pitomce. Po snídani
(teda k pro koho, já totiž nesnídám a Bill taky nic neměl), du do koupelny, udělat všechny ty rání blbiny, po mě jde Bill. Pak se s Betys vypaříme nakupovat. Stráví me tam skoro celej den, přišly sme až v pět, než sme to tam všechno rozestavily a porovnaly, bylo jedenáct. Takže sme to zbalily a šly spat, druhej den ráno mě někdo začal lechtat, začnu se smát.

"Bille! Nech toho!" dotyčnej přestane a sedne si vedle mě. Posadím se a vedle mě sedí Bill.
"Jak si se sem dostal?" zamyslí se
"Jak si věděla, žeto sem já?" pokrčím ramenama
"Betys mě pustila." narovnám se
"Kolik je?" koukne na mobil
"Po desátý."
"Cože?" pořád se na mě culí
"Tak co, jak víš, že sem to byl já?" zamyslím se
"Já... slyšela sem tě přicházet." zaculí se
"A to co sem ti říkal si slyšela taky?" znejistím
"Newim, prostě mě to napadlo, že si to ty. Ono se nestává často, že a tebou do postele, přijde tvoje dvojče, obkročmo si nad tebe klekne a začne tě lechtat." Bill se zamyslí a spustí znova

"A jaktože sem tě napadl zrovna já?" snažím se něco vymyslet
"No.. totiž.. já... ." pořád se na mě culí, tak se zarazím
"Jak dlouho si tu byl?" začne si hrát s polštářkem
"Ježiši marja!" fláknu sebou na postel
"To si děšláš... ." zvedne hlavu a uculí se na mě
"Né! Jen to ne! Že to není pravda?!" Bill jenom kývne a porát se culí
(Tak jako pro ujasnění - Někdy mluvím ze spaní a zrovna u mě se dá zjistit hafo móc zajímavejch věciček, by mě zajímalo, co sem říkala dneska! )

Zničeho nic si kleknu na postel a vyhrknu na něj
"CO přesně sem říkala?!" Zaculí se ještě víc
"No... hóódně zajímavejch věcí!" vyvalím oči a jdu do koupelny
"Kam deš?" vypálí na mě
"Utopit se!"
"Proč?"
"Hanbou!" začnem se smát. Zavřu se v koupelně

"Bože, za co mě trestáš?!" Zařvu ještě. Udělám raní higienu a převlíknu se, když vylezu ven Bill ještě sedí na posteli - očividně na mě čekal

"Tak co sem teda říkala?" Sednu si naproti němu
"Vážně to chceš vědět?" zeptá se mě, kývnu
"Mám říkat všechno?" kývnu
"Tak poť blíž." podí vám se na něj
"Nebo chceš, aby to všichni slyšeli?" okamžitě udělám to co chtěl, se usměje nakloní se ke mě a začne mě líbat, překvapeně se od něj odtáhnu a čekám vysvětlení. Jen pokrčí ramenama

"Já nic, to samo." povytáhnu obočí
"A jóóó tak ono sam..." nedořeknu to a on už mě zase líbá. Teď už ho nechám, nevím proč. Asi mi to schází, už sem víc jak půl roku s nikým nechodila a Bill je za tu dobu jedinej koho sem si pustila k tělu.

"Bille... já... ." od sedne si
"Jo, sorry já tě chápu. Ale nemyslíš, že je na čase na to zapomenout?" zvedne se ve dveřích se zastaví

"Měla by si nad tím uvažovat." hipnotizuju polštář. Další 4 hodiny strávím přemýšlením nadtím co mi řekl Bill. Ať sem na to šla z jaký koliv strany, tak sem došla ke stejnýmu názoru - Měl pravdu! Se stejnou náladou jakou sem měla ráno - hned po probuzení.
Sem se vydala do kuchyně. Bill seděl u stolu a něco psal, seděl zády ke mě, takže mě nepostřeh. přišla sem až k němu

"Co píšeš?" strašně sebou trhl jak se lek, že málem sletěl ze židle
"Doprčic! Tohle mi nedělej, to je dneskta snad po třetí!" podjede mu ruka, kterou se jen tak tak opřel

"Promiň." pomáhám mu postavit se
"Co si tam tak dlouho dělala?" zamyslím se
"Přemýšlela sem o tom co si mi řekl." usměje se a stoupne si blíž ke mě
"A na co si přišla?" usměju se naněj
"Že si měl pravdu. Takže... ."
"Takže... ?" je moc blízko a já mám strašnou chuť ho škádlit
"Takže... kde je tady nějaká pařba?" zeptám se natěšeně, Bill se zamračí, ale když prokoukne moje falešný nadšení, přidá se.

"Mám zato, že dneska nic solidního není. A k čemu ještě si došla?" dělám, že přemýšlím
"No, došla sem k tomu, že nemám co na sebe, takže musím do města!" Bill na mě chvilku čučí pak se usměje a když si všimne, že bych ráda věděla co to psal, tak to schová do kapsy

"Skvělý! Tak já půjdu s tebou, taky se potřebuju po něčem podívat!" Oba se převlíknem a jdem do města, prolítaly sme hromady obchodů, oba sme toho koupili strašně moc - byli sme tam do osmi večer, z toho dvě hodiny v kuse sem protestovala, proti tomu, aby za mě platil moje věci. Nakonec sem musela svolit, pže sme se tam hádali fakt dlouho a za náma byla fronta, skoro až ven a přišel nám vynadat i majitel toho obchodu. Když sme se vrátili
- oba vytlemení jak rybičky- šli sme rovnou k nám, tam sem vrazila do Běty, která tam byla zažraná do rozhovoru s Andreasem.

"Jé, už ste tady? Ema volala, že přijede - zítra.Včera prý nemohla, kvůli hádce s taťkou." kývnu, pže se na Emču těším. Usmě ju se na Bětu a pochytím, že mě Bill chytil za ruku a nejspíš čeká jak zareaguju. Otočím se na něj a pořád se gebím, podívám se na svou a ruku a chytnu ho taky podívám se mu do očí, usměje se na mě. Betys na nás akorát čumí s otevřenou pusou Andreas s klukama stoují za ní a culí se od ucha k uchu. Bill se ke mě nakloní a chce mě políbit, všichni na nás vysí pohledama, takže uhnu a on mi dá pusu na tvář chvilku tak zůstanu.

"Promiň." Bill se usměje
"Moje chyba." Betys založí ruce v bok a když jdu kolem ní, tak mi podkopne nohy, ale někdo mě chytne.

"Díky. Ty si koza!" podívám se na toho dotyčnýho ouha! tak zdrhnout Billovi se mi nepodařilo, pomůže mi se zvednout.