! Fanfiction !

"Máš to jenom naražený, chvilku to bude bolet." Řekl a pomohl mi ze stolu na zem. Jen se na něj děkovně usměju a jdeme do obyváku - jedme Bill jde podepírá mě a se snažím jít. Nakonec mě, ale vzal zase do náruče. Když kolem nás projde naštvanej Tom, něco si uvědomím
(A, že mi to dojde hodně brzo!), vyvalím oči. Bill se na mě podívá

"Děje se něco?" zastaví se a položí mě a zem
"J-já... t-ty... o-on... v-vy... ." Bill nahodí pohled psychologa
"Co?" mile se na mě usměje. Já odněj ustoupím o půl metru, vážně se na mě dívá jak na blázna

"Natty?" podívám se na něj, zamává mi rukou před obličejem

"Dobrý?" pořád na něj vykuleně čumím
(Si to zkuste- spát v posteli německý stár a nevědět otom, večer potkáte v baru Tma Kaulitze a ani vám to nedojde, nese vás v náručí Bill Kaulitz, vy si o něj opíráte hlavu a najednou vám to všechno dojde), a ukážu na něj

"Ty- ty si..." Bill protočí oči nad mím spomaleným myšlením
"Jo." usměje se na mě, se na něj pokusím usmát, ale nějak extra mi to nejde, podepře mě
"Radši už pojď." kývnu a jdeme do obyváku

Sedí tam Běta s Georgem a sou zažraný do rozhovoru, kdyš nás uvidí, Běta vyskočí

"Cos zase dělala?!" jen na ňu hodím neurčitej pohled a její otásku ignoruju, Bill mě posadí do křesla
(Takovýho taťy bych chtěla mít!) a zptá se mě jestli chci něco k pití

"Ne to je dobrý. Dík." Bill si odeščel pro pití a Běta na mě spustila
"Volala mi mamka. Máme být co nejdřív doma, prej bude průser, hlavně když tam nebudem do hodiny!" Prohlídnu si ji neurčitým pohledem

"Si děláš srandu né?! Včera sem prolítla půlku Magdeburgu, dneska si málem vymknu kotník a mám jet na motorce dom?..... počkat, ale vždyť já mám motorku u klubu." Běta mě ale rychle přeruší, (to asi proto, že ví jak sem na ni háklivá)

"Simtě jak si myslíš, že sem se semka dostala?" se zamyslím
"Na mí motorce?" řeknu nejistě a dám důraz na to mí. Kývne
"A můžu,..." hodí mi mobil. Jen se na ni podívám
"Kde byl?" pokrčí ramenama
"V baru. James mi ho dal." hodím poní děkovnej pohled a hned volám mamce
"Mami?..." v klidu to spolu vyřešíme, nakonec nás nechá ať přijedem až mi bude líp. Samozřejmě, že sem jí neřekla co přesně se stalo, jenom sem jí nakecela, že mi je špatně a že přijedem pozdějc. Běta na mě čumí jak péro z gauče

"Co je?" zeptám se jí
"Jak to kudla děláš?! Tebe poslechne a mě hnedka odbije!" jen pokrčím ramenama
"Né vždycky je ten štarší zodpovědnější. A né vždycky se mu dá věřit. Hlavně když ten dotyčnej ví jaká si." Běta se nafoukne

"Já? Já sem jen společenská!" začneme se smát. Pak dovnitř přijde Bill
"Georgu. Můžeš prosímtě sklidnit Toma? Už je tu totiž Gustav." Jen se na něj podívám Georg se netvářil nějak ochotně, ale šel. Ani se Billovi nedivým, že dal Toma nastarost Georgovi, vyváděl jak utrhlej z řetězu.

"Tome! Zklidni!" huláká na něj Georg, Gustav se za ním schovává
"Jo! V klidu!" stoupnu si vedle Billa
"C-co vyšiluje?" Bill pokrčil ramenama
"Gustav nekoupil těstoviny." vyvalím voči.
(Tom momentálně skočil na Gustava a nadával mu jak oteklej.)

"T-takhle vyvádí kvůli, ť-těstovinám?" ptám se ho nevěřícně, kývne hlavou na souhlas
"Jo." - Georgovi se konečně podaří sundat Toma z Gustava a rychle ho táhne pryč. Bill se na mě otočí

"Prosímtě to z toho máš takovej šok?" nechápavě se na něj podívám
"Z čeho jako?" zvedne obočí
"Z toho kdo sme."
"Aji jo. Si to zkus být na mím místě." výčítavě se na něj podívám
"Dobře, ale už prosímtě mluv normálně." zaculím se na něj
"Pokusím se."
"Vidíš, že to de." naši debatu přeruší Betys

"Tak já pro ně skočím." ozve se, všichni se na ni otočí.
Gusťa se pousměje a už si to k ní šine.
Zachvilku je Běta spátky s
(Podle Gustava to prej bude stačit na 2 dny) 10-ti bylíčkama těstovin.
Bill de s Gustavem pro Toma tten okamžitě vystartuje po Gustavovi,
ale Gusťa před sebe natáhne 2 balíčky těstovin. Tom se zarazí a pak k němu dojde,
vytrhne mu je z ruky a skočí poněm.

"Já to říkal! Že pro ně půjdeš!!" držel ho okolo krku jako klíště dal mu pusu na tvář a trtal pryč
(do koupelny).

"To ale donesla Běta!" zavolal na něj Gusťa. Tom se zarazil uprostřed kroku, otočil se a pelášil za ní. Bill akorát prones

"Já ti říkal, ať proto nejdeš!" Běta se na něj otočila ať mu pomůže, ale Tom po ní skočil
"Bětulinko mojé!" a dal jí hubana na tvář, úplně ju tam mačkal, takže ho od ní museli odtáhnout. Všichni sme seděli v kuchyni (už uklizený) a hypnotizovali balíčky těstovin.

"Tak kdo to teda uvaří?!" zeptá se netrpělivej (hlavně hladfovej Tom)
Gustav se usmeje

"Já bych to zkusil." oznámí klidně. Všichni vyvalí oči a zařvou
"NE!" Gusťa pokrčí ramenama a pořád se usmívá na mě s Bětou, zachvilku se přidá i Bill, toho už si všimnu.

"Ne! Mě do toho netahejte..."
(asi o půl minuty později)

"A co s tím?" -Běta stojí u sporáku a přemýšlí co dát do omáčky ke špagetám
"Já nevim, něco tam dej..." chvilku tam něco kuchtí a zachvilku mě zavolá
"Naťóó!?" Přiběhnu za ní a první co kontroluju, je jak vypadá kuchyň.
Uraženě se namě podívá

"Bude se to dát jíst?" příjdu za ní a podívám se na její výtvor
"Tak to zkus." usměje se a vrazí mi žličku s tou omáčkou do pusy
"Třeba takhle?" neochotně kývnu a polkunu,
"Učíš se rychle." pak ale vyvalím oči
"Cos do toho dala?!" Bětě zasvítěj oči
"Je to otrávený?" (ta si dělá naděje)
"Néé, ale... vodu!!" Pochopí a nalije mi sklinku vody.
Když už sem v pohodě, jen se na ni usměju

"Myslím, že Tom dostane to co chtěl." Běta kývne a vytáhne ještě jeden hrnec
"Jo, ale mi si vezmem tu nepálivou jo?" začnu se smát
"Ty seš ale potvora, mě málem upadla huba!" začnem se smát
"Holký?" vykoukne Tomova hlava ze dvěří, když uvidí, jak už chystáme stůl krásně se usměje a jde rovnou k nám. Zachvilku tu sou všichni a hladově hipnotizujou talíře, který jim nesem. S úsměvem si sedneme, popřejeme, klukům dobrouchuť a čekáme na první reakce. Chvilku se nic neděje, až po chvilce se Tom na rovná hlasitě polkne a usměje se na nás, mi mu úsměv opětujem a schválně mu děláme chutě.
Asi nechce urazit, tak jí dál, na Billovi už jde taky poznet zmučenej pohled,
ale ani zdaleka nemá na Gustava s Georgem, ti sou doslova rudí.
Dojíme a chvilku pozorujem kluky, nakonec na sebe mrknem a Běta jde do obyváku,
já se podívám na kluky

"Kluci, nechcete něco na pití?" Všichni kývnou. Jen se usměju a jdu do ledničky, jak se tak dívám tak Gustav do svýho experimentu dal všechno, až na... vodku.
Usměju se a vykouknu z kuchyně

"Stačí voda?" všichni kývají jak splašení. usměju se na ně a peláším k ledničce,
vytáhnu ocať vodku a naliju jim každýmu do docela dost velkejch skleniček. Jenom doufám, že to nebudou nějak kontrolovat.

Když jim to donesu, akorát dojedí. Úplně jich lituju, všichni se hnedka natáhnou pro vodu a kopnou to do sebe. Vyvalí oči a trtají do koupelny, cestou porazí Bětu, která se na mě nechápavě podívá

"Ale jenom sem si 'omilem' spletla vodu s vodkou." vysvětlím ji, hned pochopí a jde se podívat na kluky.