! Fanfiction !

Mezitím u kluků - Tom
Jakmile holky odešly, trochu sme se do sebe pustili.
Ale chvilku po naší hádce sme uslyšeli prásknutí dveří, podíval sem se na Billa

"Že by nás slyšely?" jenom pokrčil ramenama a nejevil žádnej zájem
Šli sme se teda podívat co to bylo. Nikoho nebylo vydět, ale za chvilku sme uslyšeli holky jak tam na sebe řvou

"Oni-oni si myslej, že to bylo schválně?! Že,... že to bylo domluvený?!" Jen sem se podíval na bráchu -nic, žádnej výraz

"Tak to teda ne! Já nejsem žádná čupka! Jestli si myslej, že to s tím uchylem před tou pizzerkou bylo zahraný, tak to se teda pěkně mílej!"

"Prosímtě, uklidni se!"
"Ono to ale nejde, víš?! Já totiž nej sem takovej ignorant jako ty!!" "Počkej, kam deš?!"
"No jak si řekla, sem ignorant, a jdu ignorovat."
"Ne, to neuděláš!"
"Seš si tím jistá?"
"Jo!"
"Ale netváříš se tak."
"Tobude asi tím, že vím čeho seš schopná!"
"Dobrá tak jak jinak jim chceš dokázat, že to nebylo zahraný, ani nijak domluvený?!" jenom se podívám na Billa co to s ním dělá, je v klidu
- aspoň navenek- jenom nahodil takovej blbej neurčitej pohled.

Chytnu ho a odtáhnu ho dál, protože jedna z nich naráží do dveří
(Asi je chtěla otevřít a nějak se jí to nedaří),
přitom mám co dělat, abych se vydržel nesmát, protože bylo slyšet

"Já nejsem blbá!"
"Tak to dokaž!" Tak sem Billa co nejrychleji dotlačil k našemu stolu a pleskl sem sním na židli

"Pořád na ně něměníš názor?" jen zavrtí hlavou -že né- a hraje si s lžičkou v šálku kafe.
"A proč sním-li se zeptat pane?!" na to pane sem dal schválně důraz
- nesnáší to! =0P Jen se na mě znechuceně podívá a chce něco říct, když mu zazvoní mobyl. Zvedne to - je to manažér.

Jen tak narychlo Billovi zdělí, že je vidělo asi přes 70 novinářů jak jdou s nějakýma holkama pryč, takže ať se snažíme neudělat nic z čeho by byl článek na titulní stránku, pak to zavěsí.
Jen se na sebe podíváme zmučenýma pohledama. Pak přijdou holky, přisednou si k nám - všichni mlčíme.

Zpátky u mě:
Když nikdo nic neříká, podívám se z okna.
Je tam hromada novinářů a běhají po celím náměstí, nenápadně hypnu do Běty. Ta se na mě jen nechápavě podívá ukážu jí na ty pobíhající 'slepice' a ona hned pochopí.
Chvilku přemýšlím jak to udělat, pak se jen pousměju a omluvím se klukům, že si potřebuju pro něco dojít a trtala sem do kuchyně tam sem se domluvila s číšníkem, že mě a Bětě donese něco na jídlo
- přesněji řečeno polívku- pak se vrátím, ale zůstanu stát před stolem.
Když sem tam nebyla Tom si přisedl k Bětě a něco tam spolu rozebírali, takže mě nezbylo nic jinýho než si sednout vedle Billa.

Chvilku tam sedíme a mlčíme pak příjde ten číšník a donese nám polívky, mrknu na Bětu a ta hned pochopí co s tím.
Sním ani né dvě sousta, když se vzadu někdo začne hádat.

Natáhnu se abych viděla kdo to je, to samí udělala i Běta. Nic sme neviděli, tak sme se chtěly opřít o stůl, ale ruku sme daly "omilem" trochu bokem a celej jeho obsah se vaklopil na kluky.
Mám co dělat abych zadržela smích, ale dílo musím dotáhnout až do konce. Nahnu se pro ubrousek a přitom semu omluvím, ale s ubrouskem vezmu zase "omilem" i stojan na ně. ubrousek sem podala Billovi a stojánek sem upustila tak, že spadlna výlohu, kterámírně zakřupala a pak se z ní vysipalo sklo.
Všichni novináři venku stuhli a podívali se na nás, jen sem se pousmála. Bill vs Tomem vyvalili oči

"Kurva!" a zvedli se že odejdou ale vrazili do nás omluvili se a obešli nás
(Páni oni se nám ještě omlouvaj!), ale než se jim to povedlo byla polovička novinářů vevnitř a furt je fotili, ale pak si všimli, že sme s nima seděli u jednoho stolu, tak začali foti i nás.
Ups, to v plánu nebylo! Takže nás kluci vzali a táhli nás pryč, mě zase musel táhnout Bill. - bóóže té smůla!!
Odtáhli nás do nějakýho baráku, posadili nás na schody a Bill hnedka začal řvát

"Spokojený?!" Jen se na něj podívám otráveným pohledem, zaujmu vou oblíbenou polohu v sezení

"Ne!" a pozoruju co to s ním udělá. Otevřel dveře poodstoupil od nich
"Prosím můžeš jim nakecat co tě napadne!"
Jen na něj hodím otrávenej pohled a podívám se na ty dveře. Docela solidně vyvalím bulvy, páč se všichni novynáři ženou sem. Zvednu se u dělám ksicht na Billa

"Prosím máš šanci! Jindy to štěstí mít třeba nebudeš!!" Vyjede na mě z nova, jen na něj hodím znechucenej pohled

"Užij si to !" Nechápavě na mě čučí s otevřenou hubou. Pošlu mu 'vzdušnou' pusu a trtám po schodech na horů.

"A nic víc jako nebude?!" zařve za mnou
"Myslím, že tohle vám bude muset stačit!" Chvilku na mě jen zírá pak se vzpamatuje a podívá se na Toma, ale v tom se na něj nahrnou hromady novinářů, všichni je fotí a dávají jim různý otázky.
Tom se k němu procpe chytne ho za ruku a táhne ho pryč.
No,... pryč. -Táhne ho zase za mnou!

Vyběhnu po schodech nahoru a pracně se vydobiju na střechu
(Táťka mě jako malu učil jak otevírat různý zámky atd. A tady byl vchod na stropě, -ti co bydlí v paneláku ví co myslím.), tam se zavřu a celí to pozoruju ze zvrchu.
Jakmile celej dav novinářů zmizídole v budově ozne se mácení na 'dveře'

"Natt, otevři!" Rozhodnu se, že se nad nima slituju, otevřu a pomůžu Bětě s Tomem nahorů
(nebyl tam žebřík a tak sem jim vysvětlila jak na to), pak sem je vytáhla když byl na řadě Bill, uslyšela sem hlasy novinářu a jak běží nahoru.

Jen sem se na něj pousmála, zamávala sem mu a odešla za Tomem s Bětou.

Bill na mě hodil vražednej pohled a dál už se věnoval tomu jak se dostat co nej rychleji nahorů.
Když se mě Tom zeptá kde je Bill jen pohodím hlavou směrem k té díře, Tom se začne smát, ale pak zvážní.

"Neměla by si mu tohle dělat."
"Proč? Nemá omě tvrdit, že sem nějaká nadržená faninka a levná čupka!" ups teď sem se prořekla! Chytnu se za pusu a podívám se na Bětu ta protočí oči a podívá se na Toma a čeká na jeho reakci!
Ten se, ale začne smát

"Hey! Vy ste poslouchaly!" dělám uraženou
"A vy snad né?"
"Jak to výš?" divý se Tom, začnem se smát
"Takže jo!"
Pak se ale otočíme a pozorujeme díru ze který vyletí Billova kožená bunda.
Nakloním se k Tomovi

"Žeby ho už měli?" Tom udělá smutnej obličej
"Myslím, že né.... -Dívej!"
Podívám se na tu díru a musím Billa pochválit, jakým spůsobem se snažil vylíst nahoru:

Dole vylez na zábradlí, svlík si bundu a vyhodil ji nahoru. Pak vyskočil a prostě se vytáhl nahoru
(Aspoň na něco mu ta posilovna je).

"Konečně! Ti to trvalo!" Spaří mě nasraným pohledem a dál si mě už nevšímá a věnu je se Tomovi

"Hmm, a jak se dostaneme odsud?"
Tom pokrčí ramenama a podívá se na Bětu, ta udělá to samí a podívá se na mě. Jen je pozoruju

"Tak to abych zase něco vymyslela já!" otočím se a jdu podél střechy.
Bill na mě ještě zavolá:

"To ty si nás sem zatáhla! Nikdo by sem jinak nešel!!" Jen se na něj otočím a propaluju ho pohledem.

"Víte,... Pane Kaulitzi! Když sem odešla vy ste se rozeběhli za mnou, nikdo vám neříkal, že za mnou máte jít! Stejně jako vám nikdo neříkal, abyste sem lezli!!"
Běta jen poodstoupí a mlčí, známě dobře, takže ví, že kdyby něco řekla - cokoliv - tak z toho bude hádka.

Ale popravdě už dlouho, mě nikdo nesral jako tenhle DeBill.