! Fanfiction !

Omluví se mi Gustav
"To je dorý, jenom sem tě tu nečekala." odpovím mu a sednu si na pohovku a Gusťa vedle mě

"Nechceš si o něčem - někom promluvit?" zeptá se mě
"Ne, proč já žádný problémi nemám! Mám se skvěle!" Gustav se mi podívá do očí
"Slyšel jsem - měla by sis sním promluvit. Nemyslel to tak, bylo mu to líto." chopím se řeči.

"Vydíš - bylo, už není!" Gustav mě přeruší
"Coti řekl?"
"Dole? Promiň! - Podívej se Gusťo já se o tomhle nechci bavit. Pro mě je to uzavřený!"
"To Běta říkala taky, ale myslím, že jestli si ho měla ráda tak by si mu dala příležitost omluvit se ti." koukám na Gustava jak na ITho (jestli se to tak dá nazvat). neodpovím mu, takže odejde.

Zůstanu u sebe v pokoji a potichu si pustím P!nk (jak jinak, že?), ze zdola slyším hlasy všemožnejch lidí -

"Tak tohle na mě pekla, ona si myslí, že se s ním usmířím na párty! -Na to ať zapomene!!" mumlám si pro sebe, venku začne pršet, takže sleduju jak se všichni venku trtaj schovat do restaurací a cukráren. Mám otevřený okno, ale to je detajl, přehodím přez sebe deku a tupě čumím na prasklinu ve zdi. Nikomu tam dole nějak extra nechybím, cožli je moje plus. Chci bejt sma! Ale sotva na tohle pomyslím někdo zaklepe, neodpovím s tím, že si dotyčnej bude myslet, že tu nikdo není a odejde, ale opak je pravdou.
Do pokoje vejde Bill ani se na něj nepodívám a pořád dál hipnotizuju prasklinu ve zdi. Sedne si kousek vedle mě a mlčí. Dělám jako kdyby senic nestalo - nikdo nepřišel. Očividně neví jak navázat řeč, takže jde rovnou k věci.

"Natty já sem se ti chtěl omluvit." Pomalu se na něj otočím, ale mlčím. Začne se mi hrozně omlouvat až je mi ho i líto. Když s tím věčný omlouváním skončí, je naměm poznat, že mu je zima. Chvilku na něj koukám a pak se k němu posunu blíž a přikryju ho taky. Kouká na mě jak na zjeva, takže mu podeberu žebro.

"Au!" podívá se namě vážným pohledem a mě cukaj koutky, začne mě lehtat, takže se schovám pod deku, ale nějak si neuvědomím, že on je tu vlastně taky -sem ho zakryla. Takže se tam vzájem ně lechtáme a blbnem, prostě děláme bordel, teda do tý doby, než si prohlídnem naši pozici > Bill, na mě obkročmo sedí, drží mi ruce za hlavou abych mu nemohla nic udělat. začnem se smát, ale janom na chvilku, pže Bill najenou zvážní a koukne se mi do očí.

"Nezlobíš se?" kouknu na něj
"Ne, jenom nesnáším, když mi někdo nevěří." usměje se na mě
"Ale teď už jo." úsměv mu oplatím, podívá se mi do očí a začneme se líbat. Nevim proč, ale nechám ho, ikdyž mi hlavou pořád lítá věta
"Když jednou stratím srdce - stratím ho na dobro!" všechno rychle zaženu jinou myšlenkou
"No... tak se udělá výjimka!" rychle se uvolním, když se odemě Bill odtáhne usměju se na něj

"Tak! A teď já!!" dám mu pusu na tvář a culím se na něj
"Hey! No počkej!" sleze ze mě a začne mě lehtat
(celoudobu sme pod dekou na pohovce, Bill leží na kraji já za ním)
Najednou dovnitř vtrhla Betys

"Natt?" Mě lezli jenom nohy a Billovi hlava. Betys na to čuměla jak blbá. Bill se na ni otočil
"Co?" vyvalila oči. Bill se začal smát (sem ho lechtala - von mě taky) Betys tam stála a čuměla na Billa jak na cvoka

"Ty... už si Natt nechal?" se zamyslel, sem ho štípla do ruky
"Neééé!!" sem se pod tou dekou dusila smíchy, pže to vyznelo jak od kozy. Bill se zamračil

"Sorry." zalezl pod deku, lehl si na mě a začal mě líbat, kadyž toho nechal potichu sem se ho zeptala

"To mělo být za trest?" Bill kývne
"Hmm, tak to budu dělat častěji!" dám mu malou pusu na tvář, Bill zvene hlavu a podívá se na Bětu

"Potřebuješ něco?" (deka mu sjede z hlavy na krk)
"Jo." Bill se ušklíbne, já mu přehodím přez hlavu deku a udělám mu na krku cucflek, Betys překvapeně řekne

"Natt." Bill se toho chopí
"A proč?"
"No, to už je jedno. Každopádně nechci vydět jak bude řádit až se tohle doz..." zarazí se a čumí Billovi na krk
"Vážně nechci vidět jak zareaguje!" sem se tám začala smát Billovi do tryčka
"Na co jak zareaguje?" nechápe Bill
"Vždyť se semnou zrozešla né?" Betys ho propaluje pohledem
"No to jo, ale..."
"Ale co?" zvednu hlavu a přez deku pražím Billa pohledem
"No, ona ale, ona... no..." zastaví se a chvilku přemýšlí
"Dejme tomu, že kdyby ste neodjeli, věřil bys jí, ona by se s tebou tím pádem nepohádla -byla by na tom mnohem líp! A vadit jí to bude i když s tebou už nechodí, protože tě... ." Bill se uculí a zaleze pod deku. Hned jak zaleze ho začnu lechtat, on mě ale taky a jelikož bych se asi fakt začal nahlas smát a Bill už se taky musel držet oba sme se nachvilku přestali smát, jenom sme si koukali do očí. Nakonec sme se začali líbat.

"Ehm, ehm!" Bill zvedne hlavu
"Co je furt?!"
"A víš, že už nic?!" vyjde ven z pokoje a práskne za sebou dveřima. Ještě jde tlumeně slyšet

"Tome?! To tvoje dvojčátko, je pěkný prase!"
"Co zas udělal?!"
"Co?! Von mi namlouvá, jak strašně je mu líto, že se sním Natt rozešla a teď se tam muchluje s nějakou čupkou!" začnu se smát

"Teď máš, ale pěknej průser víš to?" Bill se zarazí
"Jak to?"
"No, protože..." nedořeknu to, protože slyším Toma
"Dobře, tak já za ním jdu!" kouknu na Billa, ten na mě a oba se schováme pod deku a začneme se zas líbat. Slyšíme jak vejde do pokoje a zavře za sebou dveře

"Bille?" přestanem se líbat a já se schovám za Billa, ten chvilku váhá a pak vykoukne ven
"Co potřebuješ bráško?" zeptá se ho nevině, Tom se zakření a sedne si naproti němu na zem

"Hele já vím, že tě možná vzalo, že se s tebou Naťa rozešla, ale nemyslíš si, že když si ji budeš takhle vynahrazovat, tak to tím ještě zhoršuješ?" Bill se zamyslí

"Hm... ne!" Tom protočí oči
"Vylez ven." Bill mu odsekne
"Ne!"
"Jo!"
"Ne!"
"Vylezeš?!"
"Ne!" Tom pokrčí ramenama a zvedne se
"Špatná odpověď!"
"Počkej, počkej, počkej!" Zarazí Toma, když ho chce vytáhnout z gauče
"Proč bych měl vylízat? Mě se tady líbí!" odpoví mu a hodí na něj andílkovskej pohled, Tom protočí oči a zase si sedne

"Tak proč sis stěžoval, že se stebou rozešla, když tu teď máš někoho jinýho? Jo a jako tvůj brácha můžu vědět koho!"
"No můžeš, ale nemusíš!"
"Sem tvoje dvojče."
"Ale né mamka!"
"Víš co? Všude o tobě tvrděj, že seš věrnej romantik. Já bych řekl, že seš ubohej   De Bill!" Bill se zamračí

"Říkat si to můžeš, nikdo ti v tom nebrání a sorry!" zaleze zamnou pod deku
"Nebudeš mít kvůli tomu problémy?" zeptám se ho když se oběví pod dekou
"Tak ať! Mě už je to jedno."
"Už?" usměje se
"Největší problém už mám vyřešenej." políbí mě
"A jakej?" místo odpovědi mě začne líbat
Jenomže sme se do toho nějak moc vžili a zapoměli sme na Toma, kterej seděl na zemi a pražil nás (spíš tu deku) pohledem. Nakonec se zvedl a tu deku z nás strhl. Nijak sme si toho nevšímali, prostě sme ho ignorovali. Tom se na mě jenom letmo podíval a hodil na nás tu deku, pak mu asi došlo kdo sem a zase ju zvedl a čuměl na mě jak na ITho (zase!). Bill se otráveně zvedl

"Může te nás už někdo aspoň 5 minut nechat samotný?!" Tam z Tomova ksichtu chytám výgeby.